Klub chovatelů vodní drůbeže

Úvodem se chci omluvit, pokud jsem v těchto vzpomínkách na některé podstatné věci zapomněl. Vycházím z paměti a poznámek, které jsem získal jako člen klubu. Tím jsem od roku 1979. Některé věci jsem konzultoval s přáteli, přede­vším s L. Černý‎m a J. Prokešem, ale i dalšími členy klubu. Velký‎ rozmach chovu vodní drůbeže, krůt a perliček začal v se­dmdesátých letech. O rozmach chovu uvedených druhů drůbeže se velkou měrou zasloužili chovatelé ZO ČSCH Žireč pod vede­ním nestora tohoto chovu, přítele Vlastislava Jakubce st.

Do roku 1974 se na našich výstavách povětšinou vystavovalo jen sporadicky několik bílých hus, které byly posouzeny podle toho, čemu se zrovna podobaly ve vzorníku. U kachen to bylo podobné. Občas se ukázaly husy labutí šedé ale i tuluské. Mohu ze zkušenosti říci, že tuto vodní drùbež posuzovatelé neradi po­suzovali. Co se krůt týká, byli většinou vystaveni kříženci s bílou brojlerovou krůtou. Perličky se chovaly zejména na zpestření chovatelova jídelníčku.

Rok 1974 byl zlomový. Na popud tehdejšího předsedy ÚOK Václava Žohy se rozhodla ZO Zireč pod vedením př. Jakubce stávající situaci na našich i národních výstavách změnit. ZO ČSCH Žireč oplývala na tu dobu velkou popularitou. Pořádala veliké výstavy a díky nim měla i slušné finanční možnosti. Od tohoto roku nastaly velké dovozy vodní drůbeže, krůt a perliček z bývalé NDR. První vlaštovka se ukázala na národní výstavě v Brně v roce 1976, kde byl "široký sortiment" vystavené drùbeže. Při těchto akcích začali sekundovat i přátelé z Kravař ve Slezsku pod vedením Vildy Stařečka, který měl na dvoře i líheň, ve které líhnul sobě i okolním chovatelům. Dobře se uchytili i chovatelé z okolí Čeladné pod řízením přítele Leopolda Vachaly. Nesmí­me zapomenout ani na chovatele ze Slovenska, hlavně ze Su­ché nad Parnou a nestora a snad vůbec nejlepšího chovatele a šlechtitele hus, Pavla lIavského, který vyšlechtil husu suchovskou žlutou a modrou. Postaral se i o udržení a zlepšení chovu husy slovenské. V roce 1976 už pracovali fako garanti na CV v Brně v expozici vodní drùbeže, krůt a perliček cho­vatelé ze ZO ČSCH Žireč v zastoupení: př. V. Jakubec st., V. Brdička, L. Černý a J. Prokeš. Tito nadšenci byli garanty expozice vodní drůbeže po celou dobu trvání brněnsk‎ých národních vý‎stav. Do roku 1979 měl klub název Klub cho­vatelů vodní drůbeže se sídlem v Praze. V roce 1979 člen­ská schùze v Žirči rozhodla o přejmenování klubu na: Klub chovatelù vodní drůbeže, krůt a perliček se sídlem v Žirči. Do roku 1980 vedl složitě klub př. Huml, chovatel kachen pekingských. Po př. Humlovi převzal předsednictví př. Jiří Kubelka z Potštejna, jednatelem byl Václav Brdička. Zprvu klub dobře profitoval a to hlavně zásluhou líhní a líhňařů ze Žirče. Líheň vlastnili manželé Jakubcovi. Tato líheň hradila veškeré náklady klubu a stálé dovozy zvířat do již zaběhnutých chovù. Platila cestovné vystavovatelům z Kravař i ze Suché nad Parnou na výstavy v Žirči a v neposlední řadě i na národní výstavy v Brně. V tomto období se začala utvářet v klubu sekce chovatelů českých hus pod vedením Ivana Pavla. Přítel Kubelka chtěl dokonce klub rozdělit na chovate­le určitých plemen kachen a hus. To byl holý nesmysl, proto­že většina členù chovala více plemen drůbeže a tím pádem

by musela být ve více klubech. Navíc by takto rozdělené kluby, kromě chovatelů české husy, měly pramálo možnos­tí na přežití z důvodu malé členské základny. Situace byla tak napjatá, že se diskutovalo o tom, zda klub chovatelů vodní drůbeže, krůt a perliček vůbec nezrušit. To se ne­zamlouvalo řadě chovatelů. V roce 1988 bylo rozhod­nuto klub udržet. Do jeho čela byl zvolen Pavel Baculák, který funkci předsedy zastával až do roku 2004. Měnili se pouze jednatelé - navržen byl Jiří Adamec, ten záhy skončil a funkci převzal př. Vích z Roztok u Jilemnice, od roku 1999 funkci vykonával společně s funkcí registrátora klubu Ing. Karel Cerman z Dolní Kalné, od roku 2001 do roku 2007 byl jednatelem Dušan Barcuch z Proseče u Skutèe. Mezitím se předsedou klubu v roce 2004 stal Josef Škoda, který byl i u zrodu Klubu chovatelů vodní drůbeže, krůt a perliček se sídlem v Žirči. Jednatelem od roku 2007 je př. M. Procházka.

Ještě pár čísel: členská základna v roce 1992 činila 140 členù, po rozdělení republiky v roce 1993 klesl jejich počet na 73 členù. Oficiálně měl klub v roce 1999 jen 43 členů, přispělo k tomu i oddělení sekce českých hus a vznik jejich samostatného klubu, což se stalo 1. července 1992. Na krátký čas se oddělili i chovatelé krůt a perliček. Bylo to v roce 1990 a již v roce 1993 se tito cho­vatelé vrátili. Tyto "tahanice" klub velice oslabovaly, jak finančně, tak morálně. Největší ranou pro Klub však bylo náhlé úmrtí př. VI. Jakubce st. v roce 1996 a po krátké době i jeho syna VI. Jakubce ml. Byla to opravdová ztráta pro náš klub, ale i pro české a slovenské chovatelství. Má­lokdo si dnes dovede představit, co tento chovatel králíků rexů, drůbeže hrabavé i vodní, krůt a perliček pro naše chovatelství udělal. Málokdo si dnes na jeho poctivou chovatelskou práci vzpomene.

Aktivity klubu:

Jak jsem již zmínil, klubu bohulibě pomáhala líheň vodní drůbeže, která měla sídlo u Jakubců v Žirči. Tato líheň líhla od roku 1974 do roku 1995. Líheň a klub měly cel­kem uznáno 72 plemenných chovů hus, kachen, perliček a krůt. Slovensko mělo též své uznané chovy.

Od roku 1995 začala svoji činnost i naše druhá klubová líheň u Jiránků v Dolní Branné. Pod tuto líheň přešly všech­ny stávající P a R chovy ze žirečské líhně.

Skoro všechny P chovy měly genetické rezervy, ale po třech letech dotace skončily a zůstaly pouze na naše ple­mena hus.

Od roku 1989 se dobře ustálil chov vodní drůbeže v Roz­tokách u Jilemnice. Bylo to zásluhou Viléma Holla, rodáka z Hostinného, mého bydliště. Nadšenci ze ZO ČSCH Roztoky u Jilemnice uspořá­dali i první Národní vý­stavu vodní drůbeže, krůt a perliček, která se ko­nala 2. října 1993 pod záštitou ÚOK chovatelů drůbeže a Ing. J. Krato­chvíla, CSc., předsedy ÚV ČSCH.

V roce 1993 byl Klub požádán o dodání va­jec na kontrolu masné produkce kachen do testovací stanice Vysoké školy zemědělské v Drá­sově. Byla dodána vejce z 16 chovů, a to přede­vším kachen ruánských, sask‎ých, elsbersk‎ých a pekingsk‎ých. Všechna vajíčka pocházela z našich nejlepších chovů. V roce 1994 Klub prostřednictvím př. J. Blokeše z Kravař dovezl ze SRN vejce, vylíhnul a odchoval u př. Pavla Twyrdyho kachny saské, ruánské, elsberské, orping­tonské bílé a zakrslé modrožluté. Celkem bylo členům klubu při naší speciálce v Žirči nabídnuto k odběru 26 dospělých kachen. Jedinou podmínkou bylo vystavit v příštím roce odchov a nabíd­nout členům klubu zdarma tolik dospělých zvířat, kolik si chovatel odebral z dovezených a u nás odchovaných kachen. Všechny náklady hradil klub.

Klub se zaměřoval i nadále na plemenářskou práci, a to přede­vším u bílých hus, kde udělal hodně práce. Začalo se kroužky. Každý chovatel bílých hus měl na kroužku vyraženo písmeno, označující plemeno bílých hus, které chová, např. husa česká “Č", slovenská "S", italská "I", německá nosná "N", pomořanská "P", apod. Odchovy těchto plemen mohly být kroužkovány pouze těmito označenými kroužky. Mělo to velký význam při výběru plemeníků do chovu. Do chovu např. české husy se nesměl zařadit jedinec z chovu italské husy, i když tento jedinec odpovídal stan­dardu české husy. Toto vše bylo pečlivě kontrolováno při uznáva­cím řízení R a P chovů a v neposlední řadě i namátkovou kontro­lou v chovu. Věřím tomu, že to byl dobrý základ pro naše chovy. Klub pomáhal finančně i členům, kteří vystavovali na národních výstavách. Dotoval i Evropskou výstavu v Praze 1998 a to část­kou 3000,- Kč. Řadu chovatelů tehdy mrzelo, že náš klub nebyl napsán v katalogu jako sponzor. Výstavní činnost byla rozsáhlá, jenom při žirečské speciálce se sešlo na 1000 ks naší drùbeže. Po menší odmlce výstavní činnosti v ZO ČSCH Žireč jsme výstavy přesunuli do Roztok u Jilemnice. Svoje expozice jsme měli v Kolí­ně a Čeladné.

Při naší hlavní výstavě probíhaly soutěže o nejlepší chovatele kachen, hus, krůt a perliček. Nejlepší tři chovatelé v každé od­bornosti byli odměněni. V klubu jsme měli štěstí na dobré posu­zovatele z řad našich členù. Jednalo se hlavnì o př. Ivana Pavla, Otu Lajera, Josefa Škodu, Jana Doležala, Miroslava Jarkovského, Jaroslava Kalaše, Pavla Baculáka, Ladislava Štolbu, Jiřího Blo­keše. Všem těmto posuzovatelům můžeme poděkovat za velice dobrou práci pro klub.

Klub byl aktivní i po jiné stránce. Pravidelně vydával oběžníky s aktuálními problémy z ÚOK drůbeže. Připravoval ceníky pod­le obodování naší drůbeže. Seznamoval chovatele s problémy v chovech, měl svoje inzertní okénko v oběžnících, členové klubu dopisovali do odborných časopisù. Je to až neuvěřitelné, ale v le­tošním roce Klub chovatelů vodní drůbeže se sídlem v Žirči oslaví 30 let svého trvání. Věřím, že stávající výbor se vyrovná s problé­my, které tento klub má a důstojně bude pokračovat v započaté práci. K tomu mu přeji hodně sil.